Nejhodnější chlapec

Jedním slovem - excelentní!

Dříve se “příliš zvláštní” děti, které mají svůj svět, dávaly většinou do ústavů a léčeben. Proč? Byly divné - trpěly autismem. Dnes už je sice tento pojem známější, přesto autisté zůstávají společností ve větší míře nepochopeny.

Autista je například i hlavní hrdina románu Eliho Gottlieba Nejhodnější chlapec - padesátník Todd Aaron - který žije ve specializovaném sanatoriu s názvem Paytonské sociální centrum. Jde o bravurně napsaný román o těžkém osudu člověka, který má svůj svět a těžko v něm přijímá jakékoli změny.

Gottliebův Nejhodnější chlapec je napsán v ich-formě, dodává mu tak punc poznání světa autisty v jeho vlastním podání, nikoli jen ve stylu “podívejte se, co dělá, jak se cítí, jaký je”. Jde o román o tragičnosti života, o těžce zkoušeném autistovi, jeho světě a dění za ploty léčebny, kde žije více dospělých lidí postižených a neschopných nezávislého života. Dělí se na “vývojáky” a “péemka”, tedy postižené vývojově a ty s poraněním mozku.

Román je napsán s velkou noblesou, velmi “oduševněle” a svým způsobem čtenáře dokáže “(po)hladit”, stane se mu přítelem, od kterého se nemůže odpoutat pro jeho velikost a myšlenku. Gottlieb dokázal téma autismu pozvednout na vyšší úroveň, dal mu vyšší rozměr, eleganci a dokázal jím čtenáře naprosto vtáhnout do jeho problematiky.