Ďáblova pečeť: Příběh sestry Fidelmy (20. příběh)

(...) V Ďáblově pečeti oba hrdinové momentálně tráví čas v Cashelu na dvoře Fidelmina bratra krále Colgúa, kam právě přijíždí anglosaská delegace duchovních, vedená římským učencem Ctihodným Veraxem. Její příjezd doprovází smrt – a obětí zločinu přibývá. Fidelma se pustí do pátrání, jako vždy komplikovaného, ale nakonec úspěšného. Tremayne opět oslňuje podrobnostmi o dobových irských reáliích v sedmém století, i když tentokrát možná jeho zápletky týkající se různého pojetí křesťanství v Irsku a v Římě kladou až příliš velké nároky na čtenářovu pozornost a soustředění. Nicméně jako historická detektivka je Ďáblova pečeť stejně fascinující jako předchozí autorovy romány.

Česky vychází již dvacátý autorův román, v němž se setkáváme s životem v Irsku sedmého století, kdy vznikal jeho důmyslně vypracovaný staroirský právní systém, který pak platil až do století sedmnáctého. (...) V době, kdy jsou napjaté vztahy mezi přijetím raného křesťanství v Irsku a tradičními náboženskými představami, kdy nejsou zažehnány řevnivosti kmenové, a kdy až do konce příběhu neznáme pachatele, ani motivy vražd a ztráty vzácných předmětů, které s sebou zavraždění vezli, je situace stále nejasnější. Zkušený autor si ponechává překvapivá odhalení na konec a nám nepřísluší je odhalovat.

(...) Historické detektivky se vzdělanou právničkou sestrou Fidelmou přinesly britskému historikovi a spisovateli Peteru Tremaynovi celosvětový úspěch. V Česku je dvanáct let vydává nakladatelství Vyšehrad, platí to také o knize Ďáblova pečeť. Britové jsou historickými krimi proslulí, Peter Tremayne se soustřeďuje na počátky irského právního systému (potlačeném v 17. století po anglickém záboru) a na postavení žen ve starém Irsku; překvapuje odhalením, že se mohly stát právničkami a soudkyněmi, a jak rozdílně se za jejich časů přistupovalo ke křesťanství.