Obyčejný život

Obyčejný život byl napsán jako osobný zpověď ministerského úředníka a bývalého přednosty železniční stanice. Je to výpověď umírajícího muže, který se rozhodl napsal svůj životopis „obyčejného člověka,“ neboť životopisů výjimečných lidí jsou mraky, ovšem o obyčejném člověku nepíše téměř nikdo. Domnívá se, že se v jeho životě nic zvláštního a pozoruhodného nepřihodilo. Vše je jakoby předem naplánováno a on jen jede po rovných kolejích. Postupně se ukazuje, že jeho život zdaleka nebyl tak obyčejný, jak si sám sobě nalhával.

Starý železničář poznává, díky svým vnitřním hlasům, že není možné lidský život zjednodušit na pouhý sled událostí. Čím dál více filozofuje, zda jsme vůbec schopni poznat sami sebe, všechna svá já a potlačit sobeckost při našem počínání. Nakonec spolu s ním pochopíme, že žádný lidský život nemůže být obyčejný, ale vždy jen jedinečný a plný rozmanitosti. Člověk je zástup skutečných i možných osob – a je to v pořádku, vždyť právě proto můžeme poznávat a chápat mnohost, že sami jsme taková mnohost! I ten nejobyčejnější život je nekonečný, nesmírná je hodnota každé duše.