Debut nizozemského spisovatele českého původu Jana Stavinohy (1945) vychází po téměř pětatřiceti letech v autorově českém překladu. Autobiograficky laděný soubor dvanácti povídek zachycuje s humorem absurdní historky z (nejen) muzikantského života v Praze 60. let 20. století – tematicky i stylově spřízněné knihy Petra Šabacha však připomene jen vzdáleně.