Rod Ermlů z Charbinu: a můj životní příběh

V polovině dvacátých let XX. století se vydala paní Ermlová se svými třemi dětmi z východočínského Charbinu do Prahy. Zanechala svého záletného manžela jeho mladé milence a vrátila se domů.
Její syn Petr se seznámil s krásnou Růženkou a těšili se na společný život. Když ale jejich dcera slavila první narozeniny, Růženku srazilo auto a o dítě se začali starat ještě mladí manželé rodiče Růženky. Každý litoval malého sirotka a prarodiče svou vnučku jak se patří rozmazlovali, a tak se stalo, že holčička vlastně nikdy docela nedospěla, pouze zestárla. Přesto měla v životě vcelku štěstí, neboť jí od malička procházely věci, za které by jiné stihl trest. Dospívala s představou, že se jí splní všechny její dívčí sny, což se podařilo s jedinou výjimkou: do Charbinu, rodného města svého otce, se nikdy nepodívala.