Zakázané přání

Četli jste už někdy nějaký retelling? A pokud ano, líbil se vám? Co se týče mě, tak se jich v mém seznamu přečtených knih pár najde, ale stále se nemohu zcela rozhodnout, zda jsem z nich povětšinou nadšená či nikoli.
Retellingy (neboli převyprávění) se v poslední době v literatuře docela rozmohly. Třeba jen na Krásku a zvíře vyšlo tolik retellingů, až jednomu zůstává rozum stát. Zda je to dobře či špatně musí posoudit každý sám. Nicméně tento příspěvek bude na docela jiný retelling a sice na Aladina a kouzelnou lampu.
Už když se podíváte na krásnou obálku knihy, dýchne na vás teplé pouštní prostředí s příměsí Orientu. Tuto „atmosféru“ pak umocní samotná četba. Jessica Khoury umí vyprávět a popisovat prostředí neskutečným způsobem. Při čtení mi před očima vyvstávaly starodávné chrámy zaváté pískem a obestřené dávnou magií - musela bych nějakou dobu přemýšlet, kdy naposledy jsem měla z četby takový zážitek.
Co se týče hlavních postav, tak ani na těch autorka svým spisovatelským umem nešetřila. Džinka Zahra, bytost stará stovky let, svým chováním zpočátku jasně dávala najevo, že lidé jsou pro ni jako zrnka písku – nic víc než pouhé mihnutí v koloběhu času. O to zajímavější bylo sledovat, jak se postupně z této chladné a odměřené bytosti proměňovala. Naproti tomu Aladin byl tím typickým pouličním zlodějíčkem se srdcem na dlani, kterého si prostě nešlo neoblíbit. Třetí hlavní postavou byla princezna Kaspida – ta by se dala považovat za ekvivalent princezny Jasmíny. Odhodlaná, chytrá a odvážná. Zkrátka hrdinka, která si dokáže stát za svým a prát se o to, co chce, po čem touží a co je správné.
Příběh se původní pohádky o Aladinovi držel jen částečně, což bylo skvělé v tom, že se nejednalo o pouhý „překopírovaný“ originál. Samotnou mě překvapilo, jakými cestami autorka hrdiny vedla.
Shrnuto a podtrženo - tuto knížku jsem si velice oblíbila a hlavně užila. Určitě se bude líbit všem, kdo mají rádi retellingy, orientální prostředí, krásné popisy a pořádnou dávku napětí.