Prokleté domovy

Prokleté domovy za mě nevybočují ze standardu série. Tři hvězdy jsou za mě naprostá spokojenost. Je to oddechové čtení, které jsem přečetl s radostí a na konci byl spokojený. V recenzích je zmíněna plochá zápletka. Nesouhlasil bych. Jednotlivé knihy prostě nejsou epické detektivky jako pro Poirota. Je to de facto jeden rozvíjející se příběh. První knihy se ještě snažili o jakousi uzavřenost, ale tato je de facto jen další krok v rozvíjení vztahů, chápání souvislostí. Kniha sice končí, ale vlastně je to cliffhanger na další díl. Aaronovitch z mého pohledu není mistr. Často do kaše přimíchá příliš mnoho povídání o architektuře (byť vypraveč v podobě hlavního hrdiny je jejím nadšencem) a různých vedlejších dialogů, takže pod nánosy popisů domů a dalších vedlejších banalit se nám snadno ztratí vysvětlení hlavní pointy dané knihy. Nicméně to nic nemění na tom, že kniha se dobře čte a je zábavná.