Pučení psychologické fantasy
recenze románu Válka zrcadel
Na počátku každého literárního díla stojí ambice napsat
něco neobyčejného. Tereza Matoušková ve svém románu Válka
zrcadel usiluje o dílo, které snese srovnání s první ligu
ženské fantasy. S velikánkami jakými jsou Ursula Le
Guinová a Marion Zimmer Bradleyová. Pro Terezu
Matouškovou je to první román mimo její dlouhá léta
opečovávaný fantasijní svět Podmoří. Je to rovněž první
její rozsáhlejší dílo psané ich-formou.
Román je na první pohled sestřihem událostí ze
současnosti, totiž rané dospělosti hlavní protagonistky a
jejího dětství. Zážitky čarodějky Ankary jsou poznamenány
válkami a řevnivostí mocných a mocichtivých. Jasně
nejdůležitějším rysem Ankary je její mnohotvářnost,
schopnost přejímat podobu jiných osob. Pro vykořeněnou
hlavní hrdinku to však také znamená neustále
rozkolísívání její vlastní identity. Ankařina osobnost se
rozvíjí v nepříznivých podmínkách: Ankara je sirotek,
její výchova probíhá v internátní škole plné mágů a
adeptů z rozličných koutů světa. Prostředí přísné výuky a
zákulisních intrik jí nijak nezpříjemňuje ani její
pěstoun, odtažitý mág Simon. Tváří v tvář bezohlednosti
světa se i sama Ankara mění v pragmatickou a nevybíravou
personu, která svým okolím vědomě manipuluje.
Následující Ankařiny životní etapy se román dotkne toliko
epizodicky. Čarodějka plní úkoly v roli agentky v
přestrojení. Schopnost měnit tváře a chladné popisy
Ankařiných pocitů vůči ostatním aktérům skutečně
vyvolávají atmosféru špionážních románů. Matouškové tahle
poloha sluší a jistě by s ní měla v budoucnu
experimentovat.
Dospělá Ankara se ze svého posledního špionážního úkolu
vrací po letech. Svět jejího dětství ztratil i poslední
chatrné náznaky idyličnosti. Země spěje do války, mág
Simon je odtažitý a chladný. Ankara je stržena vírem
umírání a zkázy; svět okolo ní je decimován kosmickou
katastrofou a celé části země mizí v temnotě Soumraku,
podsvětí obývaného Bezejmennými. Stejně jako všichni
mágové je i Ankara Soumraku velice blízko, je totiž
hrozivým a zničujícím zdrojem jejích vlastních
schopností.
Události, které Ankaru provázejí na cestě k závěrečnému
kataklyzmatu jí odhalují hlubší a nepříjemnou pravdu. Za
léta strávená ve chladném a odlištěném prostředí
mocenského kalkulu, manipulace a mágské odtažitosti od
světa prostých smrtelníků se stala podivnou a nelidskou
bytostí. Konfrontace s cizím světem tvorů přicházejících
ze Soumraku je poslední kapkou. Vrcholným bodem románu
nejsou události kosmického významu. Je jím osobní katarze
hrdinky, která vše ostatní svou silou a naléhavostí
upozaďuje.
Matouškové se v románu podařilo ukočírovat příval reálií
a epických zvratů. V popředí zůstala syrová a stroze
podaná výpověď o tom, co to znamená být konzistentní
osobou. O tom, co znamená mít moc a zodpovědnost.
Pokud si Válku zrcadel koupí řadový konzument epické
fantasy zlákaný slovem 'Válka' v titulu, bude možná
rozladěn. Homérské střety hrdinů, které doprovázejí
skřeky umírajících plebejců jsou tu jen příležitostnými
kulisami. Válka zrcadel je příběh osobní. Je to Sophiina
volba zasazená do vypiplaných a originálních fantasijních
kulis.A tyto kulisy jsou exotické právě jen tolik, aby
čtenáře nenudily, ale zároveň nestrhávaly pozornost od
hlavní, hluboce osobní linky románu. Ambice napsat
vysokou literaturu byla naplněna. Nechybí napětí a
filosofická zamyšlení a psychologická dilemata. Vše je
podáno po Matouškovou typickým strohým slohem. Kniha je
vydána jako obstojně provedený paperback, který v
knihovně neurazí.
Pro ty čtenáře, kteří by rádi doplnili svůj čtenářský
deník o hodnotnější literaturu, ale Dostojevský a Balzac
jsou pro ně přeci jen už trochu moc, je Matouškové
výsostně psychologická fantasy dobrou volbou. Pokud
budete otevřeni jejímu propracovanému poselství,
bezpochyby se Vás dotkne.
