Harry Potter and the Philosopher´s Stone

Po sto padesáté a pořád stejně dobré, pořád v tobě odstavce jako tyto:
Harry se stává chytačem.
Ron je Harryho sekundant.
"Jak to myslíš - všichni tři?"
"Prosím tě, přece si nemyslíš, ze tě necháme jít samotného?"

Pokec s Brumbálem na konci.

...vyvolávají husí kůži. Uf :-D
Nejvíc dětský a nevinný díl ze všech. Nejvíc ho znáš nazpaměť.
Nikdy nedostaneš ten dopis, nezjistíš jakou podobu ma tvůj patron ani nepoužiješ Relikvii smrti.
Ale je fajn, si s každým čtením připomínat, že máš od 10 let někoho, s kým tyto věci díky nekonečném rereadingu prožiješ tisíckrát. Nebo i víckrát - if you wish.
V těch deseti jsem na narozeniny dostala od tety nenápadnou knížku, kterou jsem přečetla ještě ten den a myslela, ze ten příběh je jenom můj a nikdo ho moc nezná .
No, další rok vznikl první film, který jsem nesnášela, protože už jsem desetkrát přečetla i druhý díl a knížkám film nesahal ani po kotníky.
Takže, zdravím všechny ty, kteří nesnáší filmy HP a milují knížky, protože patří k té generaci, která se první zamilovala do knížek, než ji stihli nějací experti pustit filmy.