Tarantule a jiné nevydané songy

Archivní nahrávky z tajných šuplíků Jana Vodňanského jsou z let 1970-80, v době, kdy dvojice V+S nesměla již veřejně vystupovat. Záznamy vznikly buď v domácích soukromých studiích (u Vodňanského, Skoumala, Toufara, Zamazala, Kučery, Jakoubka), na večírcích v různých studentských kolejích, fakultách a podnikových klubech. Všechny spojují texty Jana Vodňanského, z 26 písniček je v 17 Skoumalova hudba, Jaroslav Jakoubek složil hudbu k 3 písním, 2 napsali Ivan Mizera a Martin Zákravský, 1 Jiří Bulis a Jiří Toufar.
Zpívají většinou autoři, doprovázeni někde Zdenou Lorencovou nebo Světlanou Nálepkovou či Přemyslem Rutem.

Písničky mají v sobě nádech totální absurdity, což zvláště v době normalizační působilo jako osvěžující a především osvobozující gejzír legrace. Texty jsou často plné nonsensu, slovních hříček a jazykového humoru. Dozvíme se v nich, že mniši ve zrychlených vlacích/ krátí si čas meditací, či že hoši uondáni chtíčem/ tiše listují si v Nietzchem/ jak líný lejzr leze trubičkou za tou mojí maličkou/ nebo že já se sladce protáhnu/ oběšený na ráhnu. Oblíbené Vodňanského hrdince Sněhurce je věnovaná píseň Sněhurka geometrická. Ve vojenské písni Vzorný nástup zdraví vojsko císaře Napoleona zvoláním Zdar súdruh cisár! Tarantule z titulní písně hypnotizuje svého autora, kterému sedí na krku, a její oči plné sugesce, koukají se na něj nehezce. Autor však neví, co je reálnější, zda on či jeho smyšlený pavouk.