(...) Tři svazky lze číst jako dokument o životě českého umělce doma a v exilu, jako román o jednom přátelství, jako "malé dějiny" druhé poloviny 20. století, jako důkaz toho, že komunisté dokázali přetnout kulturní tradici a potlačit její elity, jako připomenutí toho, že epistolární umění patří do světa, který "už byl", a v neposlední řadě jako autoportréty pisatelů a taktéž soubor minirecenzí umění vznikajícího v jejich okolí. Závěrečný díl korespondence ukazuje už autory často v poněkud horší kondici. Nicméně stále přetrvává ohlížení se za tím, co dělali společně (často jsou si "světem pro sebe"), a také schopnost sdílet zážitky.

(...) Téměř polovinu svých stejně dlouhých životů byly Jiří Voskovec a Jan Werich odkázáni na zaoceánskou poštu. Tvůrčí dvojici a zakladatele legendárního Osvobozeného divadla rozdělilo poválečné politické směřování Československa. Zatímco jeden odmítl žít v sovětském satelitu, druhý se nechtěl stát emigrantem. Hustou korespondenci amerického občana Voskovce s českým národním umělcem Werichem vydalo Nakladatelství Akropolis ve spolupráci s Nadací Jana a Medy Mládkových. Třetí svazek dopisů, jež se v těchto dnech dostává do knižních obchodů, korespondenci V+W završuje. (...) Třetí díl korespondence V+W je nejemotivnější. V posledních listech V+W už neplánují společnou práci, jako ve starších dopisech, rekapitulují. Jsou smutní i naštvaní z toho, že to nejlepší vytvořili "unisono" spolu a že k tomu už víc nedostanou příležitost. Pesimismus ale nepřevažuje, drží se hesla "Jsem vesel, i když smut, jinak nelze."

(...) Třetím svazkem byl ve středu v Muzeu Kampa uzavřen projekt Korespondence Voskovce+Wericha, kterou vydává nakladatelství Akropolis. "Je smutná, protože to bylo smutné období," řekl pořadatel prof. Ladislav Matějka Právu o posledním svazku zahrnujícím roky 1969 až 1980. Završilo se tak téměř tříleté dílo, kdy Matějka v archivu univerzity v Bostonu osobně přepisoval každý dopis slovo od slova. "K dopisům jsem připojil protokol z výslechu Jiřího Voskovce, který může čtenáře zajímat," řekl o dokumentu z umělcovy internace na Ellis Islandu v letech 1950 až 1951, kdy mu byl pro údajné sympatie ke komunismu odepřen vstup do USA.

(...) Závěrečný svazek korespondence tvůrců Osvobozeného divadla, uložené v Gotliebově archivu v Bostonu, přináší jejich vzájemné listy z neveselých let 1969 až 1980. Uzavře se tak ojedinělý ediční projekt, jehož příprava ani realizace nebyly jednoduché. Přitom soubor této korespondence je vlastně svým způsobem pokračováním někdejších divadelních forbín Voskovce a Wericha.