Na odvrácené straně

Přečetla si knihkupkyně ze Slaného

Kniha byla vážně jako film, úplně běžela před očima. Jednotlivé scény byly dobře vykreslené a nápadité. Některé kapitoly byly až absurdně komické. Rozhovory se možná zdály být místy nesmyslným žvaněním, ze kterého však nečekaně vyplynul obrovský význam a určitá temná zábavnost. Jestli jste alespoň trochu škodolibí, některé scény budete milovat.
Oceňuji skvělý popis Měsíce, úkazů, krajiny, města, vozítek a pohybu na Měsíci. Zajímavá byla také společnost a její fungování. Pan autor měl tuto stránku věci dobře promyšlenou a svému hrdinovi pozici neusnadnil. Zackon bohužel na vlastní kůži zažil, jak těžko se vyšetřují vraždy ve městě plném zločinců, kór když to vypadalo, že zbytek policejního sboru to má těžce v paži.

Čtení mě bavilo, neuvěřitelně moc jsem si to vychutnala. Autorův styl je zábavný a nemilosrdně přímočarý. Dějovou linku netopí v litrech omáčky. Jde přímo k věci, popisy jsou jen ty nutné a nerýpe se v nepodstatnostech. Všechno mu dobře funguje a zapadá do sebe - doporučuji pečlivě číst Kodex Mosas a vracet se k němu, když děj nebude úplně srozumitelný. Je svižný, čtivý a tatantinovsky černý. Podařilo se mu vytvořit skvělou noárovou detektivku s nádechem „měsíčního westernu“. Černý humor kape z každé stránky – hlavně z těch, kde se vyskytuje vraždící android. Oběti umírají snadno, téměř lusknutím prstů a přitom to vůbec nevypadá neuvěřitelně. Prostě to do příběhu sedí jak zadel na hrnec.

Postavy jsou všechny pečlivě vytvořeny. Dokonce i ty rychle mřící, které se v příběhu jen mihnou a jsou určeny jako oběti pro androida. Všichni na Měsíci jsou větší nebo menší grázlíci a ani kladný hrdina není tak úplně kladný. Fletcher Mosas je zajímavá postava. Na začátku knihy jsem se seznámila s jeho kodexem a už tehdy jsem pochopila, že se ten magor rád poslouchá. Což by se dalo říct i o některých dalších. Sbor ostatních postav bych se nebála nazvat téměř panoptikem. To nebyly postavy, to byly přímo úkazy. A myslím to v dobrém. Strašně se mi líbilo, že někteří byli tak sví, že to hraničilo skoro se šílenstvím. Přitom jejich jednání mělo vždycky nějaký smysl, který se postupně vynořil z víru událostí. Pan autor dokázal postavy krásně polidštit popisem jejich myšlení, jednání a hříchů minulých. A nepotřeboval na to vůbec přehršel zbytečných řádků. Ty postavy dýchaly (i když některé ne moc dlouho :))


Myslím, že je zbytečné dál vypisovat, jak strašně mě to bavilo. Stejně ale vsadím krk na to, že se najde dost čtenářů, kterým to nesedne a text pro ně bude spíš nepřátelský.
Na odvrácené straně je hodně svá kniha, drží se mimo proud toho, co je teď zrovna líbivé a v módě.