Koleje vpředu, koleje vzadu: (dům, který nosím v sobě)

Autorem doplněné předchozí vydání (2015), rozšířené o další příběhy "nádražních dětí", vychází v roce oslav výročí 100 let vzniku ČSR, v jejichž rámci si město Ústí nad Orlicí připomnělo příjezdem historického parního vlaku také návštěvu prezidenta T. G. Masaryka na ústecko-orlickém hlavním nádraží. Beletrizované vzpomínky na dětství prožité v unikátním sepětí poříční krajiny v údolí Tiché Orlice s přestupní železniční stanicí (pražská a letohradská trať) se točí kolem výpravní budovy nádraží z r. 1874. Navzdory politicky temnému období padesátých let 20. století vynikají epizody obyvatel a zaměstnanců drážního tělesa a hlavně jejich dětí nikoli jako kronika smutných dějů, ale dík nekomplikovanému dětskému vnímání spíše jako snové zachycení leckdy kuriózních minipříběhů skládajících mozaiku stále rychleji běžící (ne)všednosti dnů.