Dishonored - Daudův návrat

Vzpomínám si, kdy jsem se dostala k Dishonored poprvé. Kamarád hrál jednu z prvních misí coby mstitel Corvo a připlouval k nočnímu městu po řece Dunwall. Ten moment mi tehdy připadal dokonale atmosferickej, hlavně díky epickému soundtracku. Stejné emoce jsem zažívala i při čtení Daudova návratu, který je, na rozdíl od první knížky ze série, lépe přeložený a zdá se, že autor si je taky jistější v kramflecích. Takže se vracíme domů, zpátky do krysami prolezlého Dunwallu, abychom jako uprchlý vrah (a muž zvláštně ostrého jemnocitu) zabránili nejhoršímu. A stejně jako v dodatku k první hře, můžeme vidět Dauda, jak si vychutnává pohled na východ slunce, vypořádává se s grázly a čarodějnicemi a chová v úctě Královského Protektora. Za celou tu surovou jízdu, plnou zvrácených myslí, Daud zabije jen jednoho člověka. A prokáže tím službu světu.

Daudův návrat je jednou z mála knih, které jsem přečetla během jednoho večera, neschopná odtrhnout se. A přestože mám hry úspěšně za sebou, Daudovu kampaň jsem dokonce hrála už šestkrát, trnula jsem hrůzou a doufala, že závěr bude nakonec milosrdnější, než vlastně mohl být.
Však víte.