Žádná chvíle není poslední

Luc prostě přitahuje průsery. Bývalý voják, který si prošel boji v Afghánistánu, svého času pracovník Národní protidrogové centrály, je v podmínce za pašování drog (ovšem z charitativních důvodů, aby výdělek z prodeje šel vdově po válečném druhovi), a tak se živí likvidací elektronické pozůstalosti. Ta spočívá v prolomení hesel v počítačích nebožtíků a dle přání jejich pozůstalých Luc odesílá obchodním partnerům, přátelům a dalším stručná oznámení o smrti uživatele. Osud tomu chce, že se dostane do spiknutí z jiných sfér, a to jen proto, že na jednom z notebooků klikne na podivnou ikonu a nechá se autorizovat jako náhradník, aniž by věděl, o co jde. Tak se stane součástí technologie k vytváření portálů, jež způsobují podivné mizení lidí (mrtvoly se totiž nenašly). Luc postupně odkrývá, co a kdo za vším stojí, díky své neústupnosti a kamarádům z policejních složek a štěstí (jehož má místy víc než rozumu), to na konec ustojí, ačkoli, jak se to vezme... Líbí se mi, že hlavní hrdina není totální superman, dělá chyby, není neprůstřelný a některé jeho povahové rysy nejsou úplně kladné (ačkoli, jak se to vezme...). I v ohrožení života neztrácí humor, své postavení glosuje s nadhledem, i když je úplně, vy víte, kde. A jak už jsme zvyklí, doprovázejí ho nerozluční spojenci - camelky a Jack Daniels.