Kniha nelíčí historii jen jako nudný sled dat, jmen a událostí, ale hlavně jako neustálý a nikdy nekončící střet interpretací. Jednotlivé národy, události, slavné postavy nebo instituce tedy autor zkoumá jako jistá „projekční plátna“, na něž si konkrétní historici, jednotlivé generace nebo odlišné skupiny lidí promítali svoje touhy či obavy.