(...) Čili monografie plus příběh zrání. A znovu, jak je u Marky Míkové dobrým zvykem, počínaje debutem Roches a Bžunda (2001) přes JO537 (2009) po Pána a vrabce (2017), s přirozeným smyslem pro kvality, potažmo tematickou nosnost okraje, alternativy, periferie, undergroundu – stejně jako se schopností prozářit, nabít slovo, příběh na způsob výše zmíněného „trojího probuzení“. Autorce se to daří jako v české literatuře po roce 1989 málokomu...

Marka Míková patří k autorkám, které mají dar psát pro děti, ale zároveň oslovit i jejich rodiče. (...) Do příběhu dvou holčiček-dvojčat prožívajících dobrodružství v tajemném domě strýčka v Itálii promítla osobitým způsobem vlastní vzpomínky. Její vyprávění plné detailů a postřehů z holčičího světa fantazie, do něhož se zvolna vkrádají zatím nepoznané stíny ze života dospělých, je svěží četbou pro celou rodinu (...) Pro nás dospělé pak objevuje osobnost svého strýce: Štěpána Zavřela (1932-1999), znamenitého českého ilustrátora a spisovatele, který roku 1959 za dramatických okolností utekl z komunistického Československa a usadil se v Itálii. Tady se stal renomovaným umělcem, jenž – podobně jako jiní z těchto sfér – zápasil do konce života se svými démony. Právě jeho ilustrace pastelových víl, mořských vln a andělů (spolu s kresbami Jindry Čapka), s nimiž editoři na stránkách invenčně pracovali, dávají knize poetický ráz.