Dům v Rugolu

TOTO NAPSAL PETR BÍLEK, ŠÉFREDAKTOR LITERÁRNÍCH NOVIN:
Autorka je známa svými mnohostrannými uměleckými aktivitami, mezi které patří také tvorba knih pro děti. Tento její text je určen ke čtení mladším teenagerům. Dobře se v něm snoubí srozumitelné podání všedních rodinných dějů s fantazií pubertálních hrdinek. Vypráví se tu příběh založený na skutečných autorčiných životních zážitcích. Míková vzpomíná, jak se s rodiči a se sestrou dvojčetem vydali do Itálie, do městečka Rugolo, kde se usadil její strýc, uznávaný výtvarník Štěpán Zavřel. Běžné sourozenecké potyčky provázejí popis cesty a hrají svou roli i při pobytu v nevšedním prostředí, jež kolem sebe malíř vytvořil. Jeho fresky za zdech i ilustrace v knihách vstupují aktivně do vyprávění a zvrstvují děje, jež mají co do činění se specifickými místními zvyky, jako jsou různé svátky či návštěva kostela. Novelku zpestřuje i jistý preerotický motiv ve vztahu hrdinek a jednoho rugolského mladíka. Na jedné straně se text dá číst jako čirá fikce, na straně druhé je možné jej vnímat i jak nenásilnou informaci o reálně existujícím českém umělci a o odlišnostech mezi našimi a italskými zvyky. Třetí pedagogický prvek se do novely dostává při vyprávění o malířově dramatické emigraci z komunistického Československa. Dívky se z rodičovského podání dovídají, že ne všechny samozřejmosti polistopadové společnosti byly samozřejmostmi vždy. Mám na mysli svobodný pohyb osob, neprostupné hranice států a střelba na nich. Text je doplněn také malým slovníčkem běžných italských rčení a informacemi o dílech Zavřelových.
Novela Marky Míkové si zaslouží knižní realizaci, zvláště když by bylo možné využití malířových děl jako ilustračního doprovodu k jeho pohádkám začleněným do textu.