Mami, zabila jsem...: aneb příliš mnoho lásky

Příběh matky-vypravěčky a její dcery Anny, která se zamilovala do muže s jiným kulturním vzorcem, než je ten její, zobrazuje sice problémy osobní, které ale těsně souvisejí s celospolečenským kontextem. Náročná expozice seznamuje nejen s aktéry, ale v komentáři vypravěčky předestírá i řadu filozofických otázek, které jsou úhelnými kameny života obecně. Hořce ironický text se brzy překlápí do strhujícího děje, v němž hlavní roli hraje láska a její manipulativní zneužití psychopatickým jedincem. Autorka vtahuje čtenáře do současného světa, který rezonuje znepokojujícími jevy „jinosti“. V prolínání kontinentů a ras se rozvírá i propast mezi tradicí jednotlivých etnik a tak zvanou „politickou korektností“ civilizované společnosti. Úspěchy prudce se rozvíjející vědy a techniky jsou sice omračující, ale ve srovnání s nimi povážlivě zaostává morálka a etika – manipulování s lidmi se stává obecnou normou. Přitom manipulace, jak ve svém vyznání, v dodatku k textu s názvem „Proč“ uvádí autorka, je vlastně „jistý druh znásilnění, kterého se může dopouštět nejen jeden člověk na druhém“, ale dezinformacemi, zatajováním podstaty věcí, neumožněním diskuse o palčivých problémech a v důsledku toho i ovládnutím psychiky obyvatelstva se ho dopouští i jakékoli „mocenské společenství na zbytku konzumním způsobem života zlhostejnělé masy.