Herec Július Satinský byl talentovaným psavcem. Psal si scénky, přispíval do časopisů. Jeden magazín však vydával i sám. Jmenoval se Gundžovník. (...) Rodinný zpravodajec ve svých textech informuje o zdravotním stavu bližních – „minulý týden mezi ženami vypukla chřipka“, politické situaci v rodině – „dva mandáty mají komunisté, dva Židé, židovský střed mírného pokroku tvoří Julo, evangelickou stranu liberálů-beatniků zastupuje Juro“ – i o společenském dění v Československu, poznamenaném vpádem vojsk Varšavské smlouvy. „Jsme v totální kaši,“ píše v prvním čísle po 21. srpnu 1968. Pro uklidnění příbuzných, kteří se o dění doma dozvídají hlavně ze zahraničních agentur, však dodává: „StB se zachovala v prvních dnech okupace humánně. Odmítla zatýkat prominenty na ruský pokyn. Vydávají povolení k vycestování velmi rychle a úslužně.“ (...) Postupem času se strojový vzhled obálky Gundžovníku proměňuje a Satinský ji zdobí ilustracemi – rodinného stolu, koupelny či švýcarských hor. Přidává i fotky, vyprávění o profesním i životním souputníkovi Milanu Lasicovi. Obzvlášť pak zaujme Satinského celostránkové vyprávění z roku 1982, kdy natáčel komedii století režisérky Marie Poledňákové S tebou mě baví svět.