...bude dobrej...: Poznala jsem psí drama z blízka

První knížka, která mi vzala pár nocí. Abych to vysvětlila. Tak moc jsem ji chtěla číst, ale přes den jsem prostě nenašla čas a ukradla si pár nocí beze spánku a když už se to nedalo vydržet, tak jsem šla spát dříve a ve dvě vstávala na čtení. Nepřečetla jsem ji "najednou", ale strašně moc se na ni těšila. Doporučila bych ji všem, kdo mají pejska/psa doma a kdo dělají z komára velblouda, protože to, co jsem četla v této knize mi nahánělo strach, hrůzu, běhal mi mráz po zádech, ale taky tekly slzy nad statečností, trpělivostí, láskou a tolerancí této ženy. Byla jsem s ní doma, u počítače počítala daně, byla s nimi na každé procházce a prožívala všechny emoce s ní a jejím milovaným Conanem. Tu šelmu jsem si zamilovala a těšila se na další a další den, plný překvapení, ale hlavně na pozitivní malé či větší krůčky. Vstávala jsem s nimi, chodila na zahrádku a do metra, jedla s nimi rohlíky a housky a cítila jsem takové souznění, což se mi nikdy nestalo. Sice mě vyděsil cvičák, který opravdu asi funguje (brutální výcvik), ale snažila jsem se od toho co nejdříve odtrhnout jako autorka. Hladila jsem s ní jejího Conana a prožívala bolest zlomenin a modřin a kousanců. Ten největší klobouk, který existuje smekám a upřímně mohu říct, že na konci knihy mi tekly slzy. Když se mě manžel zeptal proč (ráno se mě vždy ptal, od kolika hodin si čtu :) ), řekla jsem mu: "Protože jsem dočetla a protože je mám oba strašně moc ráda a chtěla bych s nimi zase zajet na Šumavu". Doporučuji každému, kterému záleží na jeho vztahu s opravdovým přítelem, každému, kdo třeba jen chce opravdového přítele v podobě psa doma mít, každému, kdo se zlobí nad rozkousaným kusem nábytku, každému, kdo se nebojí podívat se do sebe a najít chyby a chtít je napravit, každému, kdo si uvědomí jako já, že je pořád a stále se co učit. Děkuji a už teď je mi po vás smutno milá E.M.Baco a přenádherný Conane. Přeji vám oběma krásný a šťastný život! J. Ryšavá

Ten kdo nemá psa, nikdy nepochopí jaké pouto může vzniknout mezi člověkem a psem. Pro někoho je to jen nástroj k ochraně majetku, pro někoho jako doplněk ke svému image, pro někoho štěkající potvora za plotem. Ale i pejskové maji duši a chápají a vnímají mnohem více, než si dokážeme představit. Sám mám psa. Měl jsem možnost poznat hlavního hrdinu příběhu, dlouho znám i jeho novou "mámu". A když mi oznámila, že napsala knížku, velmi jsem se těšil až si ji budu moci přečíst. Od začátku do konce jsem knížku četl s velkým napětím, jak to všechno dopadne. Příběh je to velmi silný. Jsem velmi rád a vážím si toho, že jsem mohl oba dva, pro mě dnes už "hrdiny příběhu" poznat. Knížku doporučuji opravdu těm, kteří chtějí být součástí jednoho krásného a velmi napínavého a velmi náročného příběhu mezi člověkem a psem. Obdivuji odhodlání a obrovskou energii autorky, její láskou a trpělivostí, kterou do příběhu vložila. Je to pro mě velká hrdinka a pejskovi patří velké díky, že ani on to nevzdal a dokázal si získat srdce, které se mu v tu chvíli plně odevzdalo. Zaslouží si spolu krásný život a . . . těším se na pokračování :-).

…ochočit znamená vytvořit mezi sebou pouto….Pokud si mě ochočíš, najednou budeme potřebovat jeden druhého. Ty budeš pro mě jedinečným a já budu pro tebe budu také jedinečnou…..toto řekla liška Malému princovi a ve své podstatě to vystihuje i pouto, které vzniká mezi psem a jeho člověkem, tedy u psa určitě, s lidmi to někdy bývá horší. A pokud se toto pouto poruší odnáší to pejsek obrovskými šrámy na duši… a pokud se to stane opakovaně jsou ze šrámů otevřené rány, duše temní a srdce se uzavírá….
Psí hrdina knihy je nádherný pes s duší opuštěného štěněte a s tělem i myslí zabijáka, bylo mu tolikrát v životě ublíženo, že se nevyzná ve světě, vše je pro něj hrozbou a jedinou obranou je útok…ale přeci jen se na něj usměje štěstí…a potká někoho, kdo to prostě nevzdá….a tak začíná příběh knihy Bude Dobrej…příběh o jednom obrovském přátelství, o boji a hlavně o záchraně jedné psí duše. Příběh o lásce, odvaze a neuvěřitelnému sebezapření, která obnoví pouto mezi psem a jeho člověkem a uzdraví šrámy.
Knihu jsem četla s přestávkami, musím říct, že jsem to „nedala“ najednou, tak silné to pro mě bylo. Byla to pro mě byla velká, i když zprostředkovaná zkušenost, co všechno má vliv na vzájemné vnímaní člověka a psa.
A tak na konci knihy si najednou uvědomím, co všechno je důležité v chování k mému psovi a že zdánlivá maličkost může mít velký dopad na jeho budoucí já.
A tak děkuji paní E.M. Baco, že sedla a sepsala svůj příběh, děkuji jí nejen za Conana, ale i za sebe, že mě znovu donutila přemýšlet o mém psím kamarádovi, a tak mu snad být i lepším člověkem.