(...) Čechoslovák Filip Müller sepsal koncem sedmdesátých let minulého století čeho byl svědkem, co na vlastní oči viděl a zažil jako člen židovského komanda „spalovačů“ v osvětimské továrně na smrt. Jeho kniha zůstává jedním z nejdůležitějších zdrojů poznání o masovém vyvražďování v táboře Osvětim-Březinka. (...) Kniha je tedy svědectvím a žalobou muže, který mnohokráte jen o vlásek unikl smrti. Na téměř dvěstěpadesáti stranách líčí ale nejenom masové zabíjení tisíců řeckých a statisíců maďarských Židů, tragický osud tzv. terezínského rodinného tábora, pravidelné selekce v sonderkommandu a nezdařenou vzpouru vězňů, což vše jako zázrakem přežil, či pokusy o útěk, kde posílá v motácích zprávu světu o poměrech ve vyhlazovacovacím táboře, ale popisuje i všední život v koncentráku, práci v podobě lámání zlatých zubů z úst mrtvol i hledání peněz a šperků či drahokamů v tělních otvorech vězňů popravených Cyklonem B a následné šmelení s esesáckými strážemi. Popisuje každodenní boj o přežití, jakož i chování táborových kápů a velitelů. Někteří byli za své zločiny a brutalitu po druhé světové válce postaveni před soud a k jejich odsouzení významnou měrou přispělo právě toto Müllerovo svědectví.