Lovec myšlenek

První čtvrtina knihy je moře pojmů kolem genetiky. Seznamování s postavami nijak zvlášť nefunguje, nastínění atmosféry je velmi vágní. Poté, co se čtenář přebrodí přes terminologii, konečně začne něco dávat smysl a charaktery postav začnou vystupovat z pozadí. Kousek za polovinou začneme získávat orientaci v čase a prostoru, děj vyplouvá a objevuje se důvod, proč knihu dočíst. A docela dobrý důvod. Druhou polovinu jsem četla téměř jedním dechem. Svižné tempo ve vyprávění a sympatie s některými hrdiny zafunguje. Až do téměř posledních stránek. V průběhu čtení nemá čtenář šanci rozlousknout zápletku, není to detektivka, do hry vstupují nové postavy, nové organizace a vše je tak nějak dost krkolomně uzavřeno a velmi podrobně vysvětleno. Na předposlední stránce jsem si ještě říkala: "Snad to takhle neskončí, snad to bude mít dohru!", nemělo, skončilo to. Zanechalo to ve mne pocit nekompletnosti. Po skvělém vyvrcholení napětí nepřišlo očekávané BUM! Obrovská škoda. Celkově kniha trochu horší průměr.