Láska v exilu 1949–1950: Z deníků a dopisů Sylvy Šimsové a Karla Janovického.

(...) Ale pro osmnáctiletou Švestku je tohle celé pochmurnou kulisou pro ještě jiný, křehký příběh – příběh dospívání, při kterém objevuje druhého člověka a poznává jeho prostřednictvím i sebe sama. Hlavně o tom svědčí Švestčiny zápisky a její i Jovišovy dopisy. Nejspíš proto zvolila před dvěma lety Švestka pro svou knihu název Láska v exilu 1949–1950. Láska, která se zrodila za pohnutého běhu dějin před sedmdesáti lety a trvá dodnes.

(...) Kniha působí velice silně právě tím, že se ponoříte doprostřed dění a spoluprožijete ilegální přechod hranic do Německa a pak velice drsné a jistě stresující zážitky z uprchlických táborů. (...) Pro Švestku a Joviše naštěstí všechno dopadlo dobře, hlavně díky jejich nezměrné energii, odhodlání a osobním schopnostem, ale spousta jiných lidí určitě takové štěstí neměla a komunistický režim jim opravdu zničil život. A zároveň do emigrace nuceně odešly statisíce velmi schopných a šikovných lidí (pro léta 1948-1989 jsem našla údaj 200 000 osob), což myslím znatelně snížilo průměrnou úroveň těch, co tu zůstali.

Knihu bych doporučovala jako povinnou četbu všem, kdo tvrdí, že komunistický režim nic tak strašného neprováděl, nebo že za socialismu bylo docela dobře.