Madony z Leningradu

Marina ztrácí den po dni kontakt s realitou. Nedokáže udržet nové informace – podrobnosti o životech svých dětí, blížící se svatbu jejího vnoučete – ale obrazy ze vzdálené minulosti jsou v její mysli stále živé. Z minulosti, kterou prožila za války v Leningradu, v kruté dob nacistické blokády města.
V té době Marina pracovala jako průvodkyně v Ermitáži, a společně s ostatními zaměstnanci dostala za úkol uschovat vzácná umělecká díla, ale prázdné rámy nechat pověšené na zdi jako symbol jejich návratu. Když začaly na město padat bomby, vytvořila si Marina v mysli svou vlastní Ermitáž, „pamětní palác“, do něhož se uchylovala, aby unikla všudypřítomným válečným hrůzám, hladu a smrti. Toto útočiště zůstalo skryté hluboko v ní až do okamžiku, kdy ho znovu nezačala potřebovat…