(...) Svevův třetí román znovu přivedl na scénu protagonistu, který se trápí existenciální nevolností, dal mu však překvapivě novou podobu. Také Zeno Cosini je "nemocný" mezi "zdravými", neprožívá však svou "neschopnost" jako frustraci a rezignaci, ale přijímá ji jako danost. (...) Minulost je pro něho stále živá a on náruživě - podobně jako hrdinové jeho velkého vrstevníka Prousta - neustále hledá svůj někdejší čas, aby přistihl svůj život v okamžicích, kdy ještě neví, čím se stane.

Vědomí a svědomí jakéhosi Zena Cosiniho, od zcela neznámého Itala Sveva, to není titul, který by na někoho učinil dojem.

V závěrečné kapitole románu, v deníkovém záznamu z 24. března 1916, Zeno Cosini dělá definitivní tečku za svou psychoanalytickou kúrou.

Ve vzpomínkách na své manželství Zeno analyzuje vlastní počínání při realizaci úmyslu oženit se s jednou ze čtyř dcer obchodníka Malfentiho (Ada, Alberta, Augusta, Anna),

Jako by společný osud spojoval dva největší spisovatele posledních desetiletí devatenáctého století do první světové války; Pirandella a Sveva.

Následující pasáže jsme vybrali z rozsáhlého doslovu Alice Flemrové Originální život Ettora Schmitze (str. 389-406).