Khai Diep necítí téměř nic. Trochu podráždění, když mu někdo přemístí věci, spokojenost, když mu do poslední položky sedí účetní knihy. Nechce si přiznat, že emoce jen odlišně zpracovává, neboť je autista. Namísto toho dojde k závěru, že je divný, a rozhodne se vyhýbat lásce. Jeho matku to dohání k zoufalství, a proto začne jednat. Odcestuje domů...