(...) Zásadním a pro mnohé matoucím znakem Liouovy tvorby je fakt, že ač je scifi sta, není v žádném ohledu utopistou. V jeho dílech chybí etický kompas, který by rozhodoval, zda děj postupuje správným nebo špatným směrem. Temný les vesmíru ze Vzpomínky na Zemi nás učí položit si otázku po smyslu naší existence v kosmu jiným způsobem než prostřednictvím opozice přirozeného a umělého nebo otázky, zda je v pořádku kolonizovat jiné planety. Liouův vesmír je prostorem technologických válek civilizací, jež jsou natolik rozvinuté, že jejich střety nakonec ovlivňují i jeho základní fyzikální a snad i metafyzické vlastnosti. Naše místo ve světě je přitom určováno především schopností v konfl iktech obstát. V Kulovém blesku je tento aspekt ještě důležitější, protože zde etická rozhodnutí vystupují více do popředí. Liou se nespokojí s banálním prohlášením, že zbraně jsou špatné a lépe by se nám žilo bez nich. Vyznění románu je pesimistické a v podstatě předjímá kosmickou sociologii z následující trilogie. Závody ve vyvíjení čím dál hrozivějších válečných technologií jsou nevyhnutelné, pokud existuje možnost, že je nepřítel vyvine dříve.