Večerní sláva Wiederhausera

Ironicko-filozofický příběh na pomezí mimetického textu a lehké perzifláže potěší a pobaví nejen ctitele Maupassanta, Sartra či Ladislava Klímy. Ve vyprávění životního příběhu hlavní postavy – Tomáše –, odkrývajícího a reflektujícího s cynickou sebeironií a šokující otevřeností v průběhu rodinného večírku své hvězdné i trapné, komické i fatálně tragické zážitky z minulých let, kdy o něm příbuzní nic nevěděli, nalézáme celou řadu odkazů a ozvěn klasiků světové beletrie i filozofie, kteří ve své době bořili zažité konvence a překračovali společenská tabu. A i díky silně archaizované stylistice má čtenář občas pocit, jako by se propadl mezi řádky hluboko časem, a to nejen mezi literární bouřliváky na přelomu 19. a 20 století, ale možná i ještě dále, až kamsi do časů Nebezpečných známostí Choderlose de Laclose či libertinsko-filozofických hrátek markýze de Sade. Jde jen o dráždivou literární hříčku, či o text, který se ve skutečnosti tímto netradičním způsobem obrací ke čtenáři s čímsi podstatnějším? To již ponecháváme k úsudku laskavému čtenáři samotnému...