Tereza Ramba: DobroDruhům

Netypický cestopis (ačkoli co já vlastně o cestopisech vím, četla jsem jich pramálo) formou stručných deníkových vstupů a v absolutně skvostném řemeslném a grafickém provedení. Nejsem sama, kdo knihu četl pozvolna, odloženou vedle postele. Jeví se mi jako kondenzovaná atmosféra: jako by se všechno, co na cestách člověk potká - ať už situace, místa a lidi, nebo myšlenky, pocity, nutkání, ošívání, mrazení a tetelení - srazilo do kapiček uvnitř kapuce pláštěnky, steklo vandrovníku za krk a ten si pak sedl a nechal to všechno plynule přetéci do slov. A slova Terezy Ramba jsou útulná a melancholicky deštivá. Vlastně je to za poslední dobu jedna z mála knih (kromě dětských, kterých čtu stejně nejvíc), co mě dokázala při každém otevření utěšit a ujistit, že jo, láska je. Dobro je.