(...) Jak už ale bylo řečeno, hlavní přednosti Brownové a její Sousedky jsou především v mrazivě thrillerové atmosféře všudypřítomného plíživého strachu. Nejlépe je to vidět, když autorka jakoby filmově nechá prolínat „záběry“ na dobitou hrdinku, která se v bolestech ošetřuje ve sprše, se záběry soulože jejího syna s manželkou. Je to vzrušující i znepokojující zároveň, a výsledný dojem je proto velmi působivý. Sousedka tak mnohovýznamově dokládá, že nemusí vždycky platit Sartrovo okřídlené „peklo jsou ti druzí“. Dost často si na to vystačíme sami s vlastními běsy a přízraky z minulosti. A ani k tomu nepotřebujeme karanténu.