Nonstop

Musím říct, že na to, že jde o debit bylo mé očekávání dost překvapené. Celý ten příběh byl velmi dobře udělán. Autor využil slepých míst literární platformy pro překvapení, která by ve filmu nebyla možná. Podobně jako science fantasy od Dana Simmonse Hyperion je zde nemožné převést dílo do vizuální podoby, jinak by bylo zjevné tajemství, které se má odhalit na konci. Tohle jsou přesně ta díla, která můžete najít pouze v knihách a nikde jinde. Možná třeba v rozhlasové hře či audioknize, ale rozhodně to nelze zfilmovat. Příběh nebudu rozebírat, jelikož si myslím, že spojler by pro tohle dílo byla škoda.
Zároveň na mně udělalo velký dojem to, že na mě to dílo působí daleko propracovaněji než „Skleník“. Možná je to větší pokorou autora anebo je to menším tlakem nakladatelů na další knihy. Jelikož skleník mi přišel podobně jako u Harlana Ellisona primitivní kruťárny za každou cenu a kolikrát spíš jen na efekt, než že by to dávalo nějaký zásadní smysl, nebo respektive, ty kruťárny mohly odlišit ty tuctové povídky od těch ostatních, aby to nebyl nakonec úplný odpad.
Ono to dává i smysl, jelikož mnoho autorů po úspěchu začnou být továrnou na povídky jako třeba Richard Matheson a jeho série s ne příliš propracovaným románem „Zmenšující se muž“ a řadou povídek na jedno brdo. Bohužel tohle je ten okamžik, který je velmi vzácný, autoři v dobách začátků se snaží dělat práci dobře, dají do toho všechno a když pak mají úspěch, tak do půdy zapustí kořeny a veškerý duch postupně ustupuje, dokud to neskončí v propadlišti dějin. Možná i proto dnešní autoři jsou spíše pump and dump. Jelikož všichni tak trochu kopírují recept rychlého růstu, ale tahle klasika ukazuje, že rychlý růst není příliš zdravý, jelikož rychlý růst předchází i rychlý pád. Zatímco autoři, co rostli pomaleji a masou jsou možná stále ignorováni, tak jsou paradoxně literárně nesmrtelnými. Za mě pět hvězdiček.