Temná věž VI - Zpěv Susannah

A je tu předposlední díl Temné věže. Nemá ani 400 stránek, což je na tuto ságu (a vlastně na Kinga vůbec) docela tenká knížka. Ono se tam toho také tolik nestane. Zatímco ve Vlcích z Cally jsme sledovali jeden příběh, ovšem prošpikovaný četnými odbočkami, tady se nám děj hned zpočátku rozdělí na tři cesty. Susannah, ve své hlavě stále více ovládána Miou, s občasnými vpády Detty a Odetty, se vydá porodit svého 'chlapíčka' a my sledujeme její schizofrenní putování. Druhou partu tvoří Jake s otcem Callahanem a brumlákem Ochem, kteří jsou Sussanah v patách. A poslední je Roland s Eddiem. Ti se nakonec objeví u samotného Stephena Kinga. To je věc naprosto nevídaná - autor do dobrodružného fantasy románu zasadí sám sebe v roli značně překvapeného Boha, odmítajícího svému božství uvěřit, čímž celou mystifikaci jedinečně umocní. Spoustu věcí je tak možno hladce vysvětlit, nemálo zápletek tak naopak vzniká. A vrcholem všeho je závěrečná Koda: Tváří se jako Kingův autentický deník z let 1977 až 1999, zakončený 'výstřižkem z novin', ve kterém King popisuje vlastní smrt. Ale dozvíme se tu i ledacos pravdivého, mimo jiné to, jak Temná věž vznikala, jak se zrodily i jiné romány a jak spolu spousta Kingových děl navzájem souvisí tu okrajově, jinde zas naprosto zásadně. Je to místy velmi upřímné, dozvíme se nejen o spisovatelových problémech s alkoholem, ale i o nesmělých začátcích Temné věže, King přiznává letitou ambici napsat svého Pána prstenů a inspiraci oblíbenými autory. Občas se trochu moc chvástá, mysticky popisujíc okolnosti svého psaní frázemi jako 'slyšel jsem, jak mě postavy příběhu volají' či 'vítr fouká a příběh přichází'. Máme prostě získat dojem, že King není jen spisovatel, ale jakési médium, skrz kterého k nám přichází děj, odehrávající se někde v jiném světě. Ale budiž. My čtenáři jsme na tu hru přistoupili a neváháme si ji užít. Takže pojďme společně do sedmého dílu. Na svět přišlo dítě Karmínového krále a ka-tet bude zase brzy pohromadě. Vypadá to, že se máme na co těšit.