Den kobylek: Ze slz mají užitek jedině ti, kdo neztrácejí naději

Vrcholný román a zároveň tvůrčí závěť Nathanaela Westa se sarkasticky trefuje do hollywoodské velkovýrobny amerických snů, nebo spíš do panoptika lidských typů potácejících se v jejích nižších patrech a na samém okraji. Krajinou oněch divotvorných náhražek nás provede rozkreslovač kulis Tod původem z kultivovaného východního pobřeží USA, jenž doufá, že tu najde inspiraci pro majestátní obraz zachycující požár prohnilého Los Angeles. Zaznamenává touhy těch, kdo si chtějí z tamějšího pozlátka urvat aspoň střípek, aby unikli fádnímu zaměstnání a na chvíli vybředli z kolotoče zmaru. Naráží při tom na všelijaké groteskní zástupce hollywoodského živočichopisu: na vysloužilé varietní umělce, prkenné statisty i podivínské šíbry, na ženy z nepřehledného pomezí mezi komparsistkami a prostitutkami, dokonce i na tragický pravzor všech budoucích ušlápnutých Homerů Simpsonů. Z nenaplnitelných nadějí pěšáků americké „nižší střední třídy“ nakonec vzejde frustrovaný dav – dav jako v biblickém podobenství o kobylkách, který vše mimo filmové atrapy lynčuje a žene příběh k apokalypse.