Před povodní

Neznámý host přichází do domu na břehu řeky, přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. I Hanu Strnadovou přitahuje svět pod vodou víc, než lidé ve městě. Proto její přítel Jarda Vávra povolává Haninu bývalou psycholožku na pomoc. Tato kniha je závěrem volné trilogie po knihách Do tmy a Ke dnu. Je to hororový příběh lásky a ne jen tak obyčejný. Autorka prokládá příběh kapitolami, kde se dozvídáte konec. Samozřejmě ne na přímo, autorka jen naznačuje a na závěrečné rozuzlení si počkáme, takže jsme celou dobu příjemně napnutí. Autorčin styl mi neskutečně sedí. Dokonale umí vytvořit atmosféru. Text Vás pohltí a přenese přesně tam, kam je potřeba. Dostaneme se tak do typického maloměstského prostředí, ale i do romantických míst kolem řeky. Celá kniha je temná, tajemná, smutná i strašidelná. Tato kniha se dá číst i samostatně, bez předchozích dílů, ale já rozhodně doporučuji se je přečíst postupně, pak Vám neunikne ani sebemenší narážka na něco z minulosti a žádný detail. Opět úžasná kniha od úžasné autorky. První díl Do tmy byl pro mě asi nejlepší, ale hned v těsném závěsu je právě tato kniha. Nemyslím si, že se bude líbit všem čtenářům, ale ti, kdo mají raději temnější knihy, prózu současných českých autorů a chtějí možná i trošku něco jiného, tak směle do toho. 4.5*/5*

Do knihy jsem se pustila kvůli tísnivé atmosféře předchozích dvou z téže trilogie. V tomto směru se má očekávání naplnila. Nemohla jsem se ale srovnat s groteskní postavou doktorky Borské, která se dlouho jevila jak hlavní postava, aby pak z ničeho nic z příběhu zmizela, aniž by vykonala cokoliv, co by mělo vliv na plynutí příběhu. Vyloženě mi neseděly prvky magického realismu, od kterých jsem nejprve očekávala, že se později ukáží jako imaginární svět psychicky nemocné hrdinky, nicméně posléze začaly prostupovat životy i dalších postav, a to tak, že ovlivňovaly jejich další jednání. Tyto postavy potom vedeny svými bludnými představami přistupují k radikálním krokům, které už nepůsobí vůbec pravděpodobně. Ve fantaskních výjevech jsem se čím dál více ztrácela, možná proto, že mě nebavily a já se postupně přestávala snažit pochopit jejich smysl. Celkově jsem zklamaná a tímto s Annou Bolavou končím.