Jiří Pehe propůjčil protagonistovi svého nového románu mnoho položek z vlastní autobiografie. Spisovatel a politický komentátor Adam Drechsler nastupuje na začátku vypravování do letadla, které jej má dopravit od New Yorku. Je to jeho poslední cesta, protože mu kvůli nemoci ze života mnoho nezbývá. Když si vedle něj přisedne mladá doktorandka Natálie, která se zabývá jeho dílem, má náhle stárnoucí intelektuál mnoho prostoru k bilancování a vzpomínání…

Román o celém jednom životě, o osudových láskách a o tom, že na vztah musí být dva. Jenže ti dva nikdy nevidí svět stejně. Mnohem spolehlivější bytostí, alespoň v roli vypravěče, se tak může zdát papoušek Žako nebo golem Josille. Ale kdo ví, jak to vlastně všechno bylo?

(...) Jiří Pehe celý román zkomponoval jako hru na autenticitu, ve které ovšem hlavní slovo mají knihy, a ne jejich autor..

(...)

Pehemu, který se ve svých literárních dílech inspiruje Paulem Austerem a jeho důmyslnými hříčkami s autorskou identitou, se zde v tomto ohledu spisovatelský trik povedl beze zbytku.

(...) Adamu Drechslerovi, jako vyfabulované postavě, všude a ve všech zaměstnáních vadil proud interpretace, který ho zařazoval do masy rutinně výkonných lidí. Vzpouzel se neosobnosti, která mu bránila být sám sebou, ale nikdy tak neučinil s dostatečným důrazem, což ho deprimovalo. A právě tento rámec je dokonalým zrcadlem současné bohaté a přesto frustrované společnosti nejen u nás, ale v celé naší civilizaci. Momentální malou výhru upřednostňujeme před dlouhodobou investicí. (...) Kdo si ale román s jistou mírou soustředění přečte, má možnost zahlédnout nepříjemný fragment sebe, a tím i šanci zbavit se bezradnosti a být sám sobě převozníkem přes temný potok, který v sobě přehlížel.