Dcery nové doby: Sága jednoho století - díl první

Henny, Käthe, Lina a Ida. Čtyři poněkud nesourodé přítelkyně narozené na začátku krásného dvacátého století v Hamburku. Čtyři mladé ženy, které se jako tolik jiných těší na nový život po skončené vyčerpávající válce. Čtvery různé životní podmínky, čtyři odlišné charaktery, jejichž osudy se prolínají.
Tento román je prvním dílem trilogie o tragických dějinách dvacátého století. Zachycuje Německo v období Výmarské republiky, kdy je ekonomicky i sociálně rozvrácené po prohrané válce, což vedlo nejen k nástupu krajní levice, ale hlavně k vzestupu fašismu. Postupné ovládnutí celého společenského života touto totalitní ideologií a Hitlerovo uchopení je skvěle vykresleno v celé své hrůze. Román pokračuje přes druhou světovou válku a končí v  prosinci 1948.
Carmen Kornová je zkušená spisovatelka a novinářka, která žije již čtyřicet let v hamburské čtvrti Uhlenhorst. Detailní znalost místopisu přispívá spolu s nesporným literárním talentem k velkému čtenářskému zážitku, takže po přečtení poslední věty lze jen litovat, že český překlad druhého dílu odehrávajícího se od 50. do 70. let 20. století čeká teprve na vydání. Několik měsíců musejí čtenáři prostě počkat, než se opět setkají s Idou, Henny, Linou, Käthe, jejich partnery a dětmi a s poválečným rozděleným Německem.

Tento román je prezentován jako „německé Geniální přítelkyně“- ale kvalit a hloubky díla spisovatelky Ferrante rozhodně nedosahuje.
V prvním díle „ságy jednoho století“ autorka představuje osudy čtyř žen z rozdílného sociálního prostředí meziválečného Německa až do r. 1948. osobně bych dala přednost vykreslení dané doby očima jedné hrdinky- přišlo by mi zajímavější sledovat, jak ji události ovlivnily, jak se dotkly jejího života, myšlení a okolí… Ale autorka neustále přeskakuje z příběhu jedné postavy na druhou ( což je mnohdy matoucí a těžší k zorientování) ve snaze vměstnat do děje všechny aspekty- komunistické protesty, nástup nacismu, židovskou otázku ale i lesbickou lásku...ale bohužel jen povrchně.
Přirovnání k Ferrante trochu kulhá- ta dokázala vylíčit vývoj poválečné Neapole a hlavně myšlení a cítění dvou přítelkyň a potažmo atmosféru doby tak bravurně a originalně, že jí Kornová- dle mého názoru- nesahá po kotníky. Za mě jen další z mnoha knih hrajících na lehce gendrovou notu.

RECENZE by HANA FILIPOVA