Moje vodácké holky

(...) Postavy jsou celkem ploché, ale v krátkých údobích, kdy se děj odehrává, to jinak ani nejde. Negativem je sklouzávání do genderově stereotypních, až přímo nelichotivých rolí. Když však tento počin vezmete s nadsázkou, pobavíte se. Ve všech historkách je protagonistou Hlavica v pozici vůdčího muže, na což je náležitě hrdý. Jemnější pohlaví tu vystupuje buď jako něžná květinka, nebo naopak zhýralá zoufalka, jež vezme zavděk kohokoliv, kdo se namane a je ochotný ji poslouchat. (...) Mohlo by se zdát, že nás čeká romantika, ale spíše se dočkáme laciných přirovnání vyvolávajících smích než motýly v břiše. Spoustu pasáží obsahuje šovinistické a sexistické poznámky, které jsou lehce iritující, avšak v poslední příhodě se karta obrátí a Hlavica schytá od opačného pohlaví také notnou dávku nevhodných návrhů. Cílovou skupinou jsou vodáci, kteří si oživí nejednu krásnou vzpomínku a porozumí vodáckým výrazům a nebudou si je muset vyhledávat. Mé doporučení patří spíše starším ročníkům, jež si vybaví své mládí a nostalgicky se ponesou na vlnách léta a vody. Ač jsem se z anotace domnívala, že je publikace humorná, autor se mi bohužel do vkusu netrefil. Zápisky mi přišly jako deník stárnoucího muže, který si ještě naposledy potřebuje připadat jako nezávislý mladíček. Závěrečné hodnocení: 55 %