Existuje něco jako „gen zla“
Alicja Nowińská se usmívá sama pro sebe. Zvedne ruku na přivítanou a napřímí se. Ukáže na hluboké křeslo u kávového stolku. Když k němu přijdu, vyjede na své kolečkové židli od stolu. Když spolu hovoříme, nesmí mezi námi být bariéry. To je jedno z pravidel úspěšné terapie. Mně však už nic nepomůže. Nejsem dobrá....