Představte si, že sedíte ve velké stinné zahradě opřeni zády o zvrásněný kmen stařičkého černého bezu. Temné myšlenky, které vás pronásledují, se najednou jeví nedůležité a vzdálené. Bolest duše už není tak trýznivá. Stejně tak všechny tělesné neduhy. Jste v Kolčavině zahradě, u bytosti, která je napůl zvíře, napůl člověk, a tak rozumí i tomu, co...