Mezi státním plánem a badatelskou svobodou

Kniha je prvním přehledovým zpracováním dějin české etnologie (etnografie a folkloristiky, národopisu) a příbuzných oborů v letech 1945–1989. Kolektiv autorů se v ní zaměřuje na dějiny konkrétních vědeckých institucí, životní osudy významných osobností, ale průkopnicky tematizuje i otázky plánování vědy, aplikace a popularizace vědy, i využívání a zneužívání etnologického bádání totalitárním režimem. Nevyhýbá se tak ani některým kontroverzním tématům (spolupráce vědců s StB na straně jedné a „pozitivní deviace“ badatelské svobody na straně druhé). Autoři se pokusili stanovit i zcela novou periodizaci vývoje poválečné etnologie vycházející z institucionálních i teoreticko-metodologických proměn oboru, který se ve 2. polovině 20. století postupně odkláněl od výlučného studia „lidové kultury“ a stále více se zaměřoval na problematiku etnicity, migrací nebo městské prostředí.