Taxidermistova milenka

ZA MĚ ROZHODNĚ ANO. Je to hodně atmosférické dílo – ponuré prostředí, ponuré počasí, anglická vřesoviště, staré domy a libůstka v podobě preparace zvířat.
Není tajemstvím, že se v knize začnou při vycpávání kombinovat jednotlivé druhy, což je označováno jako hybridní taxidermie. To mě přivedlo k myšlence, že i samotný text je svým způsobem trochu hybridní. Styl psaní, podpořen temnou atmosférou, na mě totiž křičí „19. století“, a při čtení jsem musela myslet na Větrnou hůrku či Janu Eyrovou (z novějších děl třeba na Boynovu mlsku V tomto domě straší), ale podle zmínek v textu (např. internet), se jedná o současnost. To mě, přiznám se, trochu vyvedlo z míry, avšak zvykla jsem si.
Dílo je plné vášně a touhy mezi dvěma lidmi, jež svedl dohromady snad sám osud a vzájemně si bezpodmínečně propadli. Vypravěčem je hlavní hrdinka Scarlett (moc sympatická). Řekla bych, že lásku a spoutání těch dvou podtrhuje i samotný způsob vyprávění, kdy Scarlett celou dobu mluví ke svému milovanému Henrymu. Osobně se mi to četlo moc dobře.
Děj nebudu prozrazovat, nastiňuje nám jej anotace. Snad bych jen upozornila na to, že se o žádnou výraznou akci nejedná – dejte si dobrý pozor na posledních cca 25 stranách! Text je pro fajnšmekry, kteří mají rádi citlivost, lyriku, vzdálené samoty, vše prodchnuté neustálým deštěm, mlhami a pochmurností Anglie. Taxidermistova milenka asi není pro všechny, ale kdo se v díle najde, určitě nebude litovat.