Mucholapka

Další z případů detektivů z kanceláře 141 oddělení vražd z „našeho města“ volně navazuje na knihu Moucha a současně se prolíná s případem tzv. ponožkového vraha popisovaným v knize Bestie.
Autor tentokrát mj. popisuje bezmocnost, smutek a vztek detektivů, když se jim nedaří odhalit vraha a na nástěnce jim příliš dlouho visí fotka krásného mladého děvčete.
Současně se stejně jako v několika jiných knihách jednoznačně vyjadřuje, co si myslí o tehdejší amnestii, která měla za následek propuštění nejen drobných zlodějíčků, ale i nebezpečných násilníků a vrahů. Tentokrát se opět ukazují některé paradoxy a náhody života.
Příběh je jako obvykle čtivý, napínavý, jazykově kultivovaný, místy i vtipný (pošťuchování kolegů). Opět jsem si knihu užila, dle mého názoru další kvalitní detektivka tohoto autora (na ty, které mne zaujaly méně, by mi zřejmě stačily prsty jedné ruky).