Musím tě zradit

“Ovládají nás, a ani k tomu nepotřebují zbraně. Bohatě jim stačí nás vlastní strach.” Takový ten román, který tě nutí zjistit si víc, otevřít oči a vážit si takových autorů. Rumunsko 1989 Vůdce, který V 60.letech, přesvědčil lid, že je bůh a začal budovat kult osobnosti a odřízl 20 milionů Rumunů od zbytku světa je stále u moci. Tajná služba, výslechy, spisy, odposloucháváni, vydíraní a nucené donášení na tvoje blízké. Řekneš si tuto Sepetys vynechám, to znám, vždyť to je komunismus u nás doma nedávno. Ooo, jak se pleteš. Věř mi, že budeš svědkem něčeho, co budeš doporučovat dalším lidem k přečtení. Protože Sepetys umí mapovaní vnitřního světa postav a vynášení na povrch jejich Sophiiných voleb, to už přece víš z předešlých knih. Život ve studených odstínech šedi je ti předestřen díky Cristianovi a lidem okolo. Lidé se neustále museli kontrolovat, hlídat kdo poslouchá, informátor může být i v rodině. “ Na rodinné fotografii se máma dívá jiným směrem než my, jakoby viděla něco, co jiný nevidí.” Je to tak akorát cynické, nekompromisně dobové, špetka romantiky a jiskra humoru nechybí. Sepetys dala Rumunům a jejich krvavé historii hlas. Stejně jako v minulých knihách Španělům, Litevčanům a válečným uprchlíkům. Stojí za to si ho poslechnout, věřte mi.

Kniha nás zavede do Rumunska na podzim roku 1989. V té době zde vládl režim diktátora Ceausesca, kdy je všude přítomný strach, není jídlo, lidé žijí v naprosté nouzi a pomalu přestávají věřit na lepší zítřky. Mladého Cristiana donutí tajná policie, aby donášel na své blízké. V té době nešlo odmítnout a psychicky se s tím srovnat bylo náročné. Nakonec se mladík rozhodne bojovat za pravdu a za změnu a spolu s jeho odhodláním přichází revoluce...

Miluji knihy Ruty Sepetys. Vždy obdivuji, jakou si dá práci s tím, než zjistí podklady k tématu, které právě zpracovává. Témata to jsou vážná, někdy i méně známá. Tak, jako to bylo i u této knihy. Rumunsko je blízko nás, ale upřímně, kdo věděl, co se tam odehrávalo před rokem 1989? Já rozhodně ne a bylo to pro mě nemilé překvapení. Kolikrát jsem ani nemohla uvěřit vlastním očím, čím vším si museli lidé procházet.

Jak to autorka umí, krátké kapitoly přidávají na čtivosti, nutí nás číst dál a dál a najednou jste na konci, ale chtěli byste ještě. Krátké silné věty umocňují atmosféru, která je v knize temná, plná strachu. Při čtení jsem měla pocit, že je v Rumunsku všechno šedivé a smutné.

Ač je kniha primárně určena pro mladé, rozhodně si ji přečtěte, ať jste mladí nebo staří. Takovéto knihy se prostě musí šířit dál a dál. Kniha mě chytla u srdce, cítila jsem lítost a smutek. Vše umocnily ještě fotografie na konci knihy a poznámky autorky, které situaci v Rumunsku ještě více přiblížily.

Knihu si rozhodně přečtěte a já budu netrpělivě vyhlížet další knihy autorky.