„Štěstí!“ Jedno slovo, kterým se se mnou loučí máma, když odcházím z domu a čeká mě něco důležitého. Zní mi to jako rolničky někde v dálce, brzdy auta, co stihlo zastavit, cinknutí mince, křik dítěte v okamžiku narození, veselý smích i hlasité oddechnutí. Prstýnek ze štěstíčka z pouti, čtyřlístek v malé ušmudlané ruce a číslo třináct napsané...