Jako stín

Ó tohle bylo skvělé čtení! Napínavé, zajímavé, no a konec? Ten byl skoro „infarktový“!Uznávám, že jsem si místy říkala, jestli to není trošilinku přehnané, ale ono se vlastně všechno postupně vysvětlilo a hned to dávalo větší smysl. Jo tohle bylo hodně dobré.

Docela často se mě někdo ptá, jak můžu pořád číst ty krváky, nebo psychologicky laděné knihy, a proto mám radost z knih, jako je právě tahle, když se v ději dozvím i něco nového či zajímavého, a mohu tím argumentovat (prostě být občas za chytrou). Zde to konkrétně jsou dva typy „nemocí“ - achromatopsie (tou trpí „naše“ forenzní psycholožka, a v praxi to znamená, že nevidí barevně, ale jen černobíle), a pak jedna velmi vzácná duševní porucha - Cotardův syndrom (opravdu existuje a běhá z toho mráz po zádech).

Moc se mi líbila postava Connie; taková hubatá ženská, která se nebojí říct pravdu a jde si pevně za svým cílem, i když to občas znamená dost velké nebezpečí. Dobrou protiváhou je jí Brodie, který je gentleman, a občas až přehnaně slušný. Jejich vzájemné špičkování pak odlehčuje v tíživých momentech a nutí čtenáře se i pousmát. Vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha měla i pokračování, protože tahle dvojka vyšetřovatelů, mi opravdu sedla.