(…) Nutno podotknout, že román se stal úvodním příspěvkem do nové edice Přítelkyně nakladatelství Prostor, parafrázované podle čtyřdílného knižního bestselleru bájné Eleny Ferrante. Zaměřit se má na nenáročnou beletrii pro ženy. Na počin Hoganové tudíž nelze klást nároky vysoké literatury, naopak je radno jej uchopit coby příjemné čtení s občasnými přesahy do blížících se podzimních plískanic. A třeba se textem inspirovat k přemožení vlastního strachu ze vstupu do vody, která bodá jako nabroušená břitva, ale přináší pokoj duše. (…) Hodnocení: 65%

(…) Irská spisovatelka Faith Hoganová situovala svůj román do vesnice v kraji, odkud sama pochází. Zalidnila ho silnými ženami i o něco slabšími, ale neméně zajímavými muži. Ten příběh je zdánlivě úplně obyčejný, i když se dotkne i trpké irské minulosti – domů, kam byly zavírány „padlé“ dívky. Je plný laskavosti, hluboký, upřímný, dojímavý, místy něžně humorný. Tahle kniha pohladí a může sloužit i jako lék proti špatné náladě. (…) Hodnocení: 80%

(…) Zaměřit se má na nenáročnou beletrii pro ženy. Na počin Hoganové tudíž nelze klást nároky vysoké literatury, naopak je radno jej uchopit coby příjemné čtení s občasnými přesahy do blížících se podzimních plískanic. A třeba se textem inspirovat k přemožení vlastního strachu ze vstupu do vody, která bodá jako nabroušená břitva, ale přináší pokoj duše. (…) Hodnocení: 65 %

(…) To stejné by se dalo říct o příběhu obecně. Je sice milý, ale až nápadně předvídatelný. Ani přes netradiční koníček a podporující ženskou energii není děj až na pasáže, ve kterých figuruje Jo a vyrovnávání se s nemocí, smrtí a procesem truchlení, ničím vyloženě zajímavý.

Působí trochu jako kýč, včetně všech charakterů, vztahů a událostí. Nakonec jsou na románu nejatraktivnější popisy irské přírody.

Ať už se ale příběhy související s ženstvím zpracovávají jakýmkoliv stylem, je dobře, že získávají v literatuře (i české, např. Těla Kláry Vlasákové) takové místo, jaké ještě neměly. A mohou promluvit i příběhy s tématy, která byla donedávna opomíjena, nebo dokonce tabuizována.

(…) Čtyři ženy a jeden pohřeb by bylo možné nazvat protipólem Dámského klubu půlnočního plavání, který do češtiny přeložil Josef Novotný. Neporozumění je střídáno empatií a vzájemností, zlomené ženy jsou nahrazeny ženami plnými elánu a nadhledu, bezmoc se mění v naději. Nakladatelství Prostor uvádí, že autorka Dámského klubu půlnočního plavání Faith Hogan dnes patří k nejprodávanějším irským autorkám beletrie pro ženy. Zohledněme, že označení „beletrie pro ženy“ je škatulkující a mnohdy zbytečně spouští předsudky o oddychové literatuře a červené knihovně – Faith Hogan se ve svých románech orientuje především na přátelství žen, lásku a nevyřčená rodinná tajemství. Dámský klub půlnočního plavání je z jejích devíti próz první přeložená do češtiny a z autorčiny zavedené tematiky nijak nevyčnívá – podle propagačních anotací by mělo jít o inspirující a hřejivý příběh tří žen, které spojuje šance začít znovu. A výraz „hřejivý“ je asi tím nejpřiléhavějším bez degradujících konotací, kterým lze román popsat. (…)

(…) Faith Hoganová, která patří k nejprodávanějším irským autorkám, se v hrabství Mayo narodila, a proto tamní krajině dokázala vdechnout život. Tráva má tu pravou irskou zeleň (opravdu nikde jinde není tráva tak zelená) a moře je temné, ale sametové. A lidé? Drsní a upřímní. Přesně jako v její knize, v níž se neodehrává jedno velké pohlcující drama, ale jen malá lidská dramata slévající se v neobyčejný příběh, po jehož přečtení začnete přemýšlet, že takové malé půlnoční plavání je vlastně skvělá věc.

(…) Knížka je příjemným oddechovým čtením hlavně pro ženy. I když postavy řeší svoje trable, všechno jako vždy dobře dopadne a čtenáře může nalákat nejen zasazení příběhu do Irska, ale především to krásné téma půlnočního plavání, které se nese celou knihou. Navíc je knížka skvěle napsaná a přeložená. (…) Hodnocení 85%

Vesnice v hrabství Mayo na západním pobřeží Irska je nevtíravým dějištěm příběhu několika z různých důvodů osamělých lidí, kteří (jde o tři dámy a dva mladíky) žijí své sice slušné, ale různě poznamenané životy zdánlivě bez oslnivých perspektiv. Je také rodištěm spisovatelky Faith Hoganové (1969), která do milovaného kraje svého dětství a přírody jí blízké zasadila zásadní setkání, z nějž se odvíjí děj. Uzlovým momentem příběhu je odhodlání nořit se o půlnoci do chladné mořské vody, jež pomůže odplavit chmury, beznaděj a prázdnotu a nastartuje novou chuť k životu a víru, že budoucnost je možná… Hoganová, která zjevně obdivuje všechny, kdo se pravidelně odváží do studené hloubky Atlantického oceánu, patří k nejprodávanějším irským autorkám; poučeně píše (nejen) o ženách a (nejen) pro ženy. Sama žije s manželem a čtyřmi dětmi právě na západním pobřeží, už proto je její próza uvěřitelná a hrdinové živoucí. V čtivém překladu Josefa Novotného se román čte lehce a s příjemným očekáváním do poslední stránky.

(…) Pro otužilkyně z Dámského klubu půlnočního plavání, procházející náročnými životními situacemi, představuje plavání v chladném moři katarzi. Před našima očima vyvstávají zelené kopce a rašelinitá pole, cítíme pronikavou vůni oceánu, slyšíme vítr a neustálý křik racků a kolih poletujících nad vlnami.

„Ústředním tématem je ženská sounáležitost a vzájemná pomoc a to, že přátelství někdy hraje významnější úlohu než rodina,“ prohlašuje šéfredaktorka PROSTORU Lenka Vosičková. (…)