Píseň L. je román, který je vlastně jako les. Člověk do něj vstoupí a myslí si, že ví všechno, a zezačátku si možná trochu moc sebevědomě vykračuje po dobře známém území. Potom, tak nějak nenápadně a plíživě, se začnou dít věci, les prosakuje pod kůži, znejišťuje, překvapuje tím, že mi nepatří a že mě bude překvapovat a ukáže mi věci jinak, než je...