Znamenitá mrtvola

Nemůžeme jíst zvířata, tak co zbývá za alternativu? Svět bez emocí a viny. Budoucnost v kanibalismu. Od Dámského gambitu další kniha, která mě vtáhla na 100%. Proč? To, jak je to stroze-úkosem napsána. Ale hlavně díky té úsečnosti vynikne ta absurdnost toho všeho a hlavně klasika: že by to tak skutečně dopadlo.
Já prostě věřím tomu, že lidi jsou TAK zvyklí na maso, že by se protlačila alternativa jíst sebe navzájem. To, jak tě ta strohost a bezcitnost nutí stydět se ze to, že čteš, ale nemůžeš přestat a to mě dost děsilo. To, jak se znechuceně pohoršuješ nad konzumací bytostí s citem jako ty. Ale co jsou zvířata, která máš skoro denně na talíři? Nejděsivější a nejspecifičtější je podle mě na člověku adaptace, přizpůsobení se všemu, největším hrůzám. Nutí tě to přežít-viz. koncentrační tábory, ale taky tě to otupuje …
Tato knížka mi taky značně posunula hranice nechutnosti a skoro na každé stránce bylo něco pro mě nepředstavitelného. Zároveň ale tuto věc přijal můj mozek jako skutečnost a jelo se dál, takže moc oceňuji autorku, jak i odporné věci plynule začleňovala do svého universa a rozpínala čtenářovu mysl. Zmiňovala jsem tu adaptaci, že jo? Zařazuju si do knihovny k těm nejlepším věcem letos přečteným.
No nic, jdu se po tom trošku vzpamatovat a zamyslet se, kdyby nás hodnotila jiná civilizace z vesmíru, jestli by vůbec měla slova pro naší rasu Ten konec jsem nečekala-třešnička a tou nevyhnutelností mě semlel, jak konec v Tajemné řece.