Eseje o stesku, úpadku a filosofii

Kniha Eseje o stesku, úpadku a filosofii žánrově navazuje na autorovu první sbírku esejů, která vyšla v nakladatelství Přestupní stanice v roce 2018 pod názvem Filosofické eseje. Čtenář má opět před sebou pestrou mozaiku filosoficky zasvěcených postřehů, jež povětšinou dokumentují rozličná veřejná vystoupení na konferencích, a to v časovém rozsahu druhého desetiletí tohoto století.

Z témat, jimž jsou jednotlivé eseje věnovány, stojí za zmínku například reflexe významu pracovitosti v období, jež autor nazývá věkem kontraproduktivity. Bláhovy úvahy se mnohdy proplétají s tematickým zaměřením jeho monografických prací a navazují na jeho detailnější analýzy. Tento ohled se projevuje v esejích, jež otevírají problematiku demokracie, utopických přesahů myšlení, pravdy, moci, násilí či pacifismu. Bláha obvykle sahá po autorech, v jejichž myšlenkách spatřuje cosi nadčasového, což se týká například jeho sledování sporu mezi Lutherem a Erasmem či konfrontace různých pohledů na Tocquevillovo pojetí moci.

Důležitou konstantou předkládaných esejů je zájem o české myšlení, a to v poměrně rozsáhlých dějinných perspektivách. Bláha se zamýšlí nad Husovým vychovatelstvím či nad problémem násilí u Komenského. Z novější doby je pozoruhodné jeho odhalování určitých nedůsledností v Masarykově tematizaci problému sebevraždy či hledání různých výkladových možností motivu pomocníků v Kafkově díle. Bláha se však zamýšlí i nad filosofickým odkazem osobností, které ho ovlivnily osobně a které v nedávné době završily své putování tímto světem. Sem patří neopominutelné postavy Lasdislava Hejdánka či Erazima Koháka. Opomenuti však nejsou ani autoři, k nimž se Bláha ideově hlásí, jako kupříkladu Vilém Flusser nebo Josef Šafařík.

Domnívám se, že Bláhova sbírka esejů se podobně jako první svazek vyznačuje osobitým nadhledem a myslitelskou odvahou.