Jako mnohé další i mě vedla k tomu, abych si tuhle knížku přečetla, především zvědavost – názory na ní totiž byly velmi vyhrazené. Popravdě, kdybych na tuto knihu narazila jen tak v knihkupectví, tak samotná anotace uvedená na zadním obalu by mě odradila od toho, abych si ji koupila – jak z červené knihovny…
A jaké byly mé první dojmy? Nejneodbytnější myšlenkou bylo to, že kdybych byla Stephanie Meyerová, tak bych E.L. Jamesovou žalovala – seznam stejných (ne podobných, ale opravdu stejných) věcí by vydal minimálně na dvě stránky. Skoro by se dalo říci, že jediné, v čem se knížky liší je, že Stmívání operuje s upíry, zatímco Padesát odstínů šedi se točí kolem SM sexu. Tak snad zbývá jen doufat, že ve filmové verzi Odstínů nebudou hlavní role stvárňovat Robert Pattison a Kristen Stewart.
Dialogy jsou jednoduché, opakující se, slohově nikterak oslňující text. Především na začátku máte dojem, že hlavní hrdince je spíše patnáct, než jednadvacet a že autorka na tom bude dost podobně. Přesto člověk najde pár momentů, kdy je autorka i vtipná. Popis ´´postelových´´ scén je poměrně o ničem a pokud chtěla autorka nastolit téma vnitřního prožitku běhen SM praktik, tak se jí to nepovedlo - to si raději přečtěte Jedenáct minut od Paula Coelha.
Ale i tak se vám může stát, že knížku přečtet jedním dechem.Ptáte se proč? Protože už z dob Popelky nás dostávají příběhy obyčejných, chudých, šedých myšek, do kterých se zamiluje krásný, chytrý, bohatý, všímavý princ. A to, že je ´´trochu divnej´´? To mu rády odpustíme.
Jako mnohé další i mě vedla k tomu, abych si tuhle knížku přečetla, především zvědavost – názory na ní totiž byly velmi vyhrazené. Popravdě, kdybych na tuto knihu narazila jen tak v knihkupectví, tak samotná anotace uvedená na zadním obalu by mě odradila od toho, abych si ji koupila – jak z červené knihovny…
A jaké byly mé první dojmy?
...